Červen 2006

Vydavatelsví knih

30. června 2006 v 22:54 | werc |  Knihy WITCH
Všechny WITCH knížky vydává nakladatelství Egmont!

Dopisní papíry WITCH

30. června 2006 v 22:52 | werc |  w.i.t.c.h.
brevpapir på www.witch-pigerne.dk brevpapir på www.witch-pigerne.dk
brevpapir på www.witch-pigerne.dk brevpapir på www.witch-pigerne.dk brevpapir på www.witch-pigerne.dk brevpapir på www.witch-pigerne.dk
Stačí kliknout pro zvětšení

Zářící Irma (doslova)

30. června 2006 v 22:50 | werc |  Galerie Irma
Docela pěkný ne?

Podpisy WITCH

30. června 2006 v 22:48 | werc |  w.i.t.c.h.

Meridian obrázky 2

30. června 2006 v 22:46 | werc |  Meridian


Znaky živlů

30. června 2006 v 22:43 | werc |  w.i.t.c.h.
Země
Energie
Voda
Oheň
Vzduch

Tadááá!!!!!

30. června 2006 v 22:41 | werc |  .::Nezbytné::.
Překročili jsme hranici 200 článků za měsíc červen!!!!!Takže celkem je na blogu Volná chvíle 428 článků!!!!

Wolfgang Amadeus Mozart

30. června 2006 v 22:35 | werc |  .::Referátky::.

Wolfgang Amadeus Mozart - (1756-1791)

0 Mozartovi mluvili jeho současníci jako o zázračném dítěti ze Salzburgu. Není divu, vždyť již v šesti letech absolvoval velmi úspěšné turné po Evropě a byl pozván samotnou císařovnou Marií Terezií, aby předvedl své umění před vídeňským císařským dvorem.
To, že byl Mozart dítětem neobvyklých schopností, mu umožnilo procestovat v mládí velkou část Evropy. Tehdejší cestování ale nebylo pohodlné. I u dospělých lidí mnohdy vedlo k velikému tělesnému vyčerpání. A tak se dnešní Mozartovi životopisci domnívají, že právě ty vyčerpávající cesty byly příčinou častých angín, katarů dýchacích cest a kloubního revmatismu, o němž se Mozart zmiňuje v dopisech posílaných z různých evropských měst otci do Salzburgu.
Putování po Evropě ukončil ve dvaceti třech letech. Usadil se v Salzburgu a vstoupil do služeb tamějšího arcibiskupa. Po dvou letech přesídlil do Vídně, kde podle svého vyjádření prožíval nejšťastnější léta života. Hmotné zabezpečení si zajišťoval vyučováním hudby a koncertováním.
V roce 1782 se rozhodl pro sňatek s Konstancií Weberovou. Zpočátku bylo manželství šťastné. Snad i proto, že Mozart byl neobyčejně pilný a skromný. Pracoval od šesti hodin ráno, nejdříve se věnoval komponování, pak vyučoval žáky z bohatých vídeňských rodin, občas vystupoval na koncertech. Končil většinou až kolem půlnoci.
Roku 1784 onemocněl. Podle zachovaných zpráv se zdá, že běželo o kloubní revmatismus. Průběh onemocnění byl velmi těžký, což soudíme podle zápisu, který učinil ve svém deníku o tři roky později. Vrchol společenských i finančních úspěchů představoval nejspíš rok 1786, kdy byla poprvé na jevišti uvedena opera Figaro, která byla v roce 1787 s velikým úspěchem provedena také v Praze. Téhož roku v říjnu se Praha dočkala i premiéry slavné opery Don Giovani. Následujícího roku se však začal Mozart potýkat s finančními potížemi a koncem roku se ocitl téměř na pokraji bídy. Příčinou byl úbytek žáků a také nepřicházela další pozvání na koncertování.
Pak přišel pro Mozarta osudný rok 1791. V květnu toho roku začal pracovat na opeře Kouzelná flétna. To se ještě cítil celkem zdráv. V červnu a červenci si ale začal stěžovat na bolesti v bederní krajině, provázené velikou únavou. Pojal tehdy podezření, že ho chce někdo otrávit. V druhé polovině září přijel do Prahy i se svou manželkou a zúčastnil se premiéry své opery La Clemenza di Tito. V té době poslal dopis do Londýna svému příteli a uvedl v něm: "Hlava se mi motá, držím se na nohou jen s námahou. Cítím, že moje hodiny jsou sečteny."
V listopadu se jeho zdravotní stav ještě zhoršil. Dostavily se křeče žaludku a často míval klamné představy, při nichž upadal do prudkého pláče. Od 20. listopadu již neopustil lůžko. Objevily se otoky dolních i horních končetin, často přicházela zimnice a zvracení. Nakonec se objevila svědivá kožní vyrážka.
3. prosince provedl lékař pouštění žilou. Následujícího dne se dostavila vysoká horečka a úporné bolesti hlavy. Lékař již doporučil pouze studené obklady na čelo. 5. prosince 1791 v 0:50 hodin Mozart zemřel. Bylo mu 35 let. Lékař, který Mozarta léčil, příčinu smrti neuvedl. Pitva provedena nebyla.
O Mozartově pohřbu se zachovala zajímavá zpráva: smuteční průvod doprovodil zemřelého jenom ke vchodu na hřbitov a dále již nebyli smuteční hosté vpuštěni. Tělo bylo pochováno pouze do chudinského hrobu a dodnes se neví, do kterého. S přihlédnutím k těmto údajům se dnes soudí, že příčinou smrti byl mor.
Dokonce byla vyslovena domněnka, že byl Mozart násilně otráven. Podezření padlo jednak na manželku, nežili v posledních letech ve šťastném manželství, dále na zednářskou lóži, jejíž tajemství prý Mozart prozradil operou Kouzelná flétna a podezřelým se stal i hudební skladatel Antonio Salieri, který prý Mozartovi záviděl umělecké úspěchy. O Salierim se traduje, že byl v posledních letech svého života duševně nemocný a před smrtí si prý vyčítal, že Mozartovi podal smrtelný jed.
Všechny zprávy o příčinách Mozartovy smrti nejsou dostatečně odborně ani historicky podloženy. Naskýtá se otázka, zda právě ustavičné osočování a podezírání Salieriho nezpůsobilo u něj duševní poruchu a přisvojování si pocitu viny za něco, co nespáchal.
A tak dodnes zůstává příčina Mozartovy předčasné smrti nevyřešeným historickým tajemstvím.

Tomáš Garrigue Masaryk

30. června 2006 v 22:34 | werc |  .::Referátky::.
  • Narozen 7. března v Hodoníně
  • Už jako malý chlapec se učil latinu, francouzštinu a posléze polštinu. Německy už uměl od své matky.
  • V roce 1864 se krátce učil ve Vídni uměleckému zámečnictví. Když mu jiný učedník ukradl knížky, vrátil se domů do Čejče, kde se rok učil kovářem.
  • Roku 1865 působí v Čejkovicích jako učitelský pomocník.
  • V roce 1865 odjíždí do Brna studovat gymnázium. Na studium sivydělává sám.
  • Roku 1869 po neshodách s učiteli odchází na Akademické gymnázium do Vídně
  • Maturoval 4. 7. 1872 a zapsal se na univerzitu, obor klasické filologie. Na doktora filozofie byl promován 10. března 1876.
  • Po promoci začíná publikovat v letech 1876-1877 první vědecké práce, například O pokroku, vývoji a osvětě.
  • Ve stejnou dobu si rozšiřuje vzdělání v Lipsku. Tam se seznamuje s Američankou Charlottou Garriguovou, se kterou se 15. března 1878 ožení.
  • V březnu 1879 se Masaryk konečně habilitoval a začal přednášet na vídeňské univerzitě jako soukromý docent. Jeho roční plat činí 400 zlatých. Počátkem května se stal otcem děvčátka Alice a o rok později chlapce Herberta.
  • V roce 1882 přichází do Prahy jako mimořádný profesor na české univerzitě v Praze.
  • Od roku 1886 se pouští do polemik se zastánci pravosti Rukopisů. Jeho snaha, provázená nepochopením, ústrky a pomluvami, se nakonec setkává s úspěchem. Je prokázáno , že Hanka Rukopisy podvrhl.
  • Masaryk se dostává od vědy k politice.
  • V roce 1891 se stává poslancem a záhy si získává svou aktivitou respekt. Kritizuje politiku Vídně a zastaralé školské osnovy. Jedno vystoupení věnoval i otázkám sociálním.
  • Roku 1899 vystupuje rozhodně proti antisemitské kampani v souvislosti s takzvanou "hilsneriádou", procesem proti Leopoldu Hilsnerovi, obviněnému z rituální vraždy Anežky Hrůzové.
  • Roku 1914 v 64 letech odjíždí do ciziny, aby docílil samostatnosti českého a slovenského národa. Jeho nejbližším spolupracovníkem je dr. Edvard Beneš, pozdější ministr zahraničí.
  • Roku 1918 se vrací domů. Praha mu připravila velkolepé uvítání. Masaryk se stává prvním prezidentem Československa.
  • Nově vzniklé Československo se muselo ještě hodně vyvíjet (dosud nebyly stanoveny přesné hranice, nebyly obsazeny politické funkce....)
  • Z Masarykových spisů: Česká otázka, Karel Havlíček, Rusko a Evropa, Světová revoluce, Problémy malého národa, Základy konkrétní logiky, Ideály humanitní, Moderní člověk v náboženství, Rukověť sociologie, Otázka sociální, atd.
  • Tomáš Garrigue Masaryk zemřel 14.září 1937.
Masaryk byl postavou legendární. Jeho osobnost byla více či méně oblíbená.

Jan Neruda - Povídky malostranské

30. června 2006 v 22:32 | werc |  .::Čtenářský deník::.
Jan Neruda
Povídky malostranské
Autor v této knize popisuje dění a život na Malé Straně ze svého pohledu.
Je to povídkový soubor obsahující 14 povídek (Týden v tichém domě,Pan Ryšánek a pan Schlegr,Přivedla žebráka na mizinu,O měkkém srdci paní Rusky,Večerní šplechty,Doktor Kazisvět,Hastrman,Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku,Svatováclavská mše ,Jak to přišlo , že dne 20. srpna 1849 o půl jedné odpoledne nebylo Rakousko rozbořeno,Psáno o letošních dušičkách a Figurky)
O měkkém srdci paní Rusky
Po smrti zámožného kupce Josefa Velše vystrojili pozůstalí překrásný pohřeb.Na funus se sjeli jen vzdálení příbuzní ,jelikož pan Velš už nikoho z úzkého rodinného kruhu neměl .Na pohřeb přišla i malostranská vdova paní Ruska.Její zálibou bylo chodit na pohřby a oplakávat a pomlouvat nebožtíky.Téměř nikde nesměla chybět ,ale na pohřbu kupce Velše ji pozůstalí nechali odvést strážníkem.Paní Ruska tenkrát dostala pouze podmínku a zákaz chodit na jakékoli pohřby.Paní Ruska neboť nechtěla mít se strážníky problémy prodala svůj dům a koupila si byt vedle Oujezdské brány a odtud pozorovala všechny funusy pouze z okna.
Doktor Kazisvět
Doktor Heribert byl doktor stejně jako jeho otec on však lidi neléčil ba naopak všech se stranil a neodpověděl ani na pozdrav .Brzy mu všichni začali říkat ,,Doktor Kazisvět".Jednou když pochovávali pana Shepelera a smuteční průvod šel Malou Stranou přimotal se tam doktor Heribert a ti co nesli ve smutečním průvodu rakev hodili s nebožtíkem tak silně ,až se vyklopil .Doktor Heribert pomáhal nakládat nebožtíka zpět do rakve ,ale najednou vykřikl ,,Vždyť on není mrtví!!!"a opravdu byl jen v bezvědomí.Doktor Heribert pana Shepelera vzkřísil a za pár dnů běhal jako rybička.Mnoho vznešených pánů se pak zajímalo o doktora Heriberta,ale ani jeden nepochodil.Doktor Heribert byl zase zamlklí samotář a vše se vrátilo do starých kolejí.
Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku
Mladý krupař pan Vorel se na Malou Stranu přistěhoval s vidinou nějakého zisku.Otevřel si krupařský krámek,ale žádné zákazníky neměl sousedé mu dávali jasně najevo ,že je tu nový. Jednoho dne když bafal ze své dýmky přišla do krámku slečna Poldynka.Slečna Poldynka po celé Malé straně rozhlásila ,že jeho mouka smrdí čoudem a sírou. Od té doby ke krupařovi už vůbec nikdo nechodil.A krupař Vorel se jednoho rána ve svém krámku oběsil.

Michael Viewegh - Báječná léta pod psa

30. června 2006 v 22:31 | werc |  .::Čtenářský deník::.
Michael Viewegh
Báječná léta pod psa
Děj se odehrává v životě ,,normální"socialistické rodiny .Kvidova matka je dobrovolná herečka (později se stane právničkou) a otec vysokoškolský ekonom.
Jelikož je Kvido v rodině prvním vnoučetem tak je rozmazlován ze všech směrů.Soupeření babičky Věry a babičky Líby vede ke Kvidově obézní postavě.
V roce 1968 klidný život rodiny zmaří příchod Rusů, který ovlivnil osudy všech členů rodiny. Dědeček Jiří dostal v práci výpověď, dědečkovi Františkovi uletěli jeho milované andulky a Kvidovi rodiče se ze strachu před výpovědí ze zaměstnání raději odstěhovali z Prahy do Sázavy, kde oba nastoupili do skláren. Nenašli žádné vhodné bydlení. V létě ve skleníku a v zimě mrzli
Kvidův otec nebyl průbojný, proto se mu nedařilo najít si lepší bydlení. Donutilo ho k tomu až manželčino druhé těhotenství a Kvidův zápal plic. Vstoupil do VUMLu, koupil psa od podnikavého stranického lídra a začal se učit hrát fotbal aby byl "vidět". Kromě tohoto snažení mu dopomohly i recitační úspěchy jeho syna, který se svou kamarádkou Jaruškou přenášel socialistickou prózu. Podařilo se mu sehnat nový byt, do kterého se přistěhovala i jejich babička Líba. Babička spatřovala ve všem smrtelné nebezpečí např. v hliníkovém nádobí, kupované zelenině… . Byly to krušné dny, proto se Kvidův otec uchyloval do své malé sklepní dílny a začal se věnovat stolařině
Kvidův otec měl konečně úspěch.Časté cesty do zahraničí mu jen zvyšovaly už tak dost vysoké sebevědomí.Ale nic netrvá věčně ani rychle nabytý úspěch a tak se Kvidův otec po jednom nešťastném incidentu s rodinou známého odpůrcem režimu propadl až na místo podnikového vrátného.Od té doby viděl v každém cizím člověku agenta STB dokonce i ve svém psychiatrovi!Poslední ránou byla pro Kvidova otce ukončení studia Kvida na ekonomické škole, jen pro to aby mohl psát svoje povídky!
Nešťastná matka dostala nápad, aby si Kvido pořídil dítě s tím, že to otce rozptýlí. Po delší době se to Kvidovi podařilo. Oženil se svou bývalou spolužačkou Jaruškou, se kterou měli dceru Aničku. Bohužel ani vnouče nedovedlo přivést svého dědečka na jiné myšlenky. Od předčasné smrti ho zachránila listopadová revoluce, po které dostali oba rodiče místa, která odpovídala jejich vzdělání, a po které mohl Kvido vydat svou první knihu.

Antonie de Saint-exupéry - Malý princ

30. června 2006 v 22:30 | werc |  .::Čtenářský deník::.
Antoine de Saint-Exupéry
Malý princ
Tato knížka je o malém chlapci, který se v dospělosti stal pilotem. Při jedné ze svých cest s letadlem havaroval.Přistál na poušti Sahara , kde se jen s malým množstvím vody a potravin pokoušel letadlo opravit.Po šesti dnech na poušti se objevil malý blonďatý chlapec s vážnou ,ale stejně tak roztomile dětskou tváří.Byl to malý princ ,který pouze kladl otázky .
Pochopit jeho příběh bylo pro pilota velmi složité, nýbrž mluvil o svém domově jen velmi zřídka kdy.Malý princ bydlel na velmi malé planetě B-12 s pyšnou květinou a dvěmi sopkami. Rozhodl se tedy ,že bude cestovat na jiné planety a asteroidy ,aby se naučil něčemu novému co znal ze své planety.Navštívil planetu panovačného krále který neměl čemu panovat,planetu domýšlivce ,kterého neměl kdo obdivovat, pijana ,který už neměl co by pil ,byznisena,kterému nic nepatřilo, lampáře , který měl na starost jen jednu lampu,zeměpisce , který neměl co by psal a nakonec skončil na Zemi . Na Zemi si Malý princ ochočil lišku a poznal ,že jeho pyšná květina je vlastně jen obyčejná růže.
Malý princ pomohl pilotovy opravit letadlo a našel mu studni .Večer když jeho planetka byla dobře vidět i pouhým okem nechal se uštknout hadem a po této dlouhé pouti se Malý princ vrátil šťastný na svou planetu.

Stařec a moře - Ernest Hemingway

30. června 2006 v 22:27 | werc |  .::Čtenářský deník::.
Hlavním hrdinou této knihy je stařičký Santiago. Byl to vynikající rybář. V poslední době ho však opouštějí nejen síly, ale i štěstí. Už osmdesát dní neulovil žádnou větší rybu. Taky proto ho musel na příkaz rodičů opustit jeho mladý pomocník a přítel. Ten s ním nejen jezdil na ryby, ale nosil mu i jídlo a staral se o toho dobrosrdečného vyzáblého staříka, jehož ruce byly zjizvené hlubokými zářezy od toho, jak se lopotil s těžkými rybami na šňůrách. Žádná z těch jizev ale nebyla čerstvá. Všechno na něm bylo staré, až na jeho oči. Ty měly stejnou barvu jako moře a hleděly vesele a nezkroušeně. Když měl oči zavřené, byla jeho tvář jako bez života. Jednoho dne brzy zrána se stařec vypraví na břeh daleko od břehu a doufá, že konečně prolomí svou smůlu. A skutečně. Na udici mu zabere kousek, který sice nevidí, ale tuší, že půjde o jeho největší úlovek. Ryba ho však překvapí a táhne ho i s loďkou na širé moře. Santiago je po několika hodinách velice vyčerpán, ruce má rozedřené, hrdlo vyschlé. Ryba má ale výdrž a vytrvale pluje dál. Mezitím se zešeří a přichází večer. Loďka stále šplouchá černou vodou. Santiago probdí velice nezvyklou a fyzicky náročnou noc. Ryba se ale ani ráno nevzdá. Starci pomalu docházejí síly a chvilkami nemá daleko k mdlobám, přesto se mu nakonec podaří rybu, po dlouhém a namáhavém boji, hlavně díky svým dlouholetým zkušenostem a vytrvalosti zabít. Je mu jí velice líto, protože byla mimořádně klidná, sebevědomá a nebojácná a on ji za to obdivoval. Přiváže ji k loďce a vydává se k domovu. Po cestě mu ji však přes všecko jeho úsilí sežerou žraloci. Stařec nadobro vyčerpán se tedy vátí do své prosté chatrče z bambusu a usne. Ránu u moře postává skupinka lidí a nevěřícně a obdivně hledí na obrovitou kostru, přivázanou ke starcově loďce.Stařec a moře je symbolická novela. Zachycuje hluboce lidský příběh prostého starce, který vedl statečný ač beznadějný boj s mořem a žraloky o svůj úlovek a stala se obrazem nikdy nekončícího zápasu člověka s přírodou. Jejím smyslem je poukázat na obrovskou lidskou statečnost nezdolnou duševní sílu. Novela, která je zároveň autorovým životním krédem, plným právem přispěla k k tomu, že se Ernest Hemingway stal největší postavou americké literatury první poloviny 20. století. Knihy je napsána pro Hemingwaye charakteristickým novátorským stylem, který se vyznačuje hlavně skrytou dramatičností zdánlivě střízlivých popisů a strohostí výpovědí. Jeho hrdinové prokazují mimořádně lidské kvality. Je napsána poutavým úsporným stylem, který doprovází určitá dynamika. Autor použil chronologický kompoziční postup. Ze stylistických postupů je ve velké míře zastoupen hlavně úvahový a popisný. Jazyk je spisovný, objevuje se zde spousta cizích slov - převážně z rybářského prostředí.

Klabzubova jedenáctka - Eduard Bass

30. června 2006 v 22:26 | werc |  .::Čtenářský deník::.
Eduard Bass Klabzubova jedenáctka
Táta nevěděl, jak při své chudobě uživit syny, a tak rozhodl, že budou hrát fotbal. Na paloučku u chalupy trénovali den za dnem po tři roky. Otec je naučil brát míč z nohy na nohu, házetaut, střílet v běhu a jiné důležité věci. Koncem třetího roku zajel do Prahy a přivezl tabulku, kterou přibil na vrata. V modrém rámečku bylo napsáno: "S.K. Klabzubova jedenáctka". Chlapci byli zařazeni do třetí třídy. V Praze vyhráli 39:0 a do druhé poloviny protihráči ani nenastoupili. Brzy se dostali do první třídy. Jezdili i po světě, ale vždycky zvítězili tak, že jim soupeři nedali ani jeden gól. Setkávali se i s významnými lidmi, jako byl například anglický král. Starý Klabzuba si s ním popovídal a nakonec si spolu na znamení přátelství vyměnili fajfky. Zájem s nimi hrát projevil i princ Waleský, ale protože hráčů bylo už jedenáct, mohl s chlapci jen trénovat. Když už chtěli skončit s fotbalem, dostali telegram z Austrálie. Stálo v něm, aby přijeli hrát proti australským hráčům. Kluci neváhali a rozjeli se do daleké Austrálie. V první polovině zápasu prohráli 0:1. V šatnách se ale rozhodli, že musí vyhrát. V druhé polovině hráli velmi svižně, a než se stačili protihráči vzpamatovat, vyhráli hoši 9:1.To bylo radosti. Při zpáteční cestě domů se loď, na které scestovali, v bouři rozlomila. Ale Klabzubové se zachránili. Ještě na palubě vytáhl jejich otec gumové převleky. Vypadali velmi tlustí. Vnitřek nafoukli vzduchem, a tak plavali na vodě. Po dvaceti hodinách vylezli na ostrově. Byl to ostrov lidožroutů. Naštěstí to brzy zjistili a utekli. Nastoupili do loďky, kterou měl starý Klabzuba vyhlédnutou. Kotvila na druhé straně ostrova. Nakonec dopluli ke břehu, kde je objevili námořníci. Chlapci zde hráli vodní pólo, aby nevyšli ze cviku.

Cirkus Humberto - Eduard Bass

30. června 2006 v 22:26 | werc |  .::Čtenářský deník::.
Eduard Bass
Cirkus Humberto
V malé pod šumavské vesnici bydlela rodina Antonína Karase.Když malému Vašíkovi zemřela matka ,tak se o něj musel postarat táta Antonín.Starý Karas byl stavař a jako každý rok vyjel hledat práci do německého přístavu Hamburk tentokrát i se svým synkem.V Hamburku bylo žalostně málo pracovních míst .Přišli pozdě!Antonín pro sebe nenašel žádné uplatnění a peněz našetřených na cestu mu ubývalo.Jeho poslední záchrana bylo,aby se přidal k Cirkusu Humberto.Souhlasil.Dostal uniformu a s okamžitou platností do cirkusu nastoupil.Pomáhal při stavbě stanu a také hrál v cirkusové kapele.Vašek se zatím naučil dovednostem artisty ,ale jeho největší vášní byli koně.Jezdectví a krasojízda patřili neodmyslitelně k cirkusu Humberto.I Vašek se dal na dráhu krasojezdce a brzy se vypracoval do přední jezdecké špičky cirkusu Humberto.
Vašek dospěl a za ženu si vzal dceru ředitele cirkusu Helenu Berwitzovou ,rovněž krasojezdkyní.Vašek se stal ředitelem.S cirkusem Humberto prožil dobu slávy a úpadku.Při velké hospodářské krizi byl nucen cirkus Humberto prodat.Pronajal si malé varieté v Praze a během patnácti let jej přivede mezi nejlepší podniky tohoto druhu v Evropě.
Vašek má s Helenou jednoho syna Petra.Petr však nemá pro umění svého otce žádný cit a o své budoucnosti má jiné představy.Vaškovy přináší radost jeho vnučka,která nastupuje na úspěšnou dráhu tanečnice , včemž jí děda nesmírně podporuje a z jedho vnučky se stane prvotřídní umělkyně , která si své příjmení změní na Humberto.

Říkali mi Leni - Zdeňka Bezděková

30. června 2006 v 22:24 | werc |  .::Čtenářský deník::.
Zdeňka Bezděková
Říkali mi Leni
V malém německém městečku žila 10letá Leni Freiwald.Její rodina byla silně nacisticky založená a její matka Rosa byla naprosto pevně přesvědčena ,že z Leni musí vychovat řádné německé děvče.Svou ,,dceru" nerozmazlovala ani nehladila a chovala se k ní jako by byla cizí.Leni to občas přišlo trochu líto, že se na ni maminka zlobí ,ale myslela si ,že chování její maminky je naprosto v pořádku ,a že zato že plakala musí být potrestaná,jelikož jí od mala silně zdůrazňovali ,že správná německá dívka nedává své emoce najevo!Jedinou Leninou útěchou byla její babička Matylda,která Leni měla z celé rodiny nejradši.
Leni byla narozdíl od jejího bratra velmi pracovitá a pilná.Raul byl matčinou pýchou a nedala na něj dopustit.On si svou rodinnou popularitu jak se patří vychutnával a malou Leni si velmi často dobíral.
Leni chodila do dívčí školy ,kde byla velmi neoblíbená a pokud se pokusila jakkoli projevit svůj názor byla okamžitě ztupena před spolužáky.Neměla žádné opravdovou přátele a tak si na svou neviditelnou důvěrnou přítelkyni jen hrála sama se sebou. Leni seděla v lavici sama až jednoho dne přišla do jejich třídy židovka Erna Synková z Československa.O rodiče přišla za války a malá Leni do chvíle než přišla Erna doopravdy vůbec nevěděla co nacizmus je.Až nyní si poprvé mohla vyslechnout pravdu o válce ,jaká doopravdy byla.Leni se od té doby za svou rodinu styděla a když Erna se svou tetičkou odjela zpět do Československa začala Leni hlouběji o sobě přemýšlet najednou jí hlavou prolétávaly útržky pouze střepy myšlenek.Začala mít pochybnosti začala zjišťovat ,že nemá téměř žádné vzpomínky na své dětství tady doma v Německu...........................
Přechod na hlavní školu Leni prospěl.Jejich hodný a spravedlivý učitel Wolfgang Baum Leni doslova přivedl na jiné myšlenky.Škola se nyní stala pro Leni velmi důležitou a brala ji za svou jedinou radost. Konečně si našla tu svou vysněnou opravdovou důvěrnou přítelkyni Tony.
Jednoho dne ,když přišla Leni domů slyšela matku mluvit o jakém si kufříku na půdě.Cítila neskutečnou zvědavost a touhu vidět ,co v kufříku je.Příležitost podívat se na půdu se naskytla velmi brzo.Leni měla předat jakýsi dopis strýci Ottovi.Leni se strýce Otty velmi bála ,a tak když jí Raul navrhla, že dopis odnese sám Leni mu bez váhání dopis dala.Raul jí za dopis slíbil jedno přáni.Leni chtěla samozřejmě klíč k půdě.Raul se sice velmi divil tomuto podivnému nápadu ,ale klíč od půdy jí nakonec dal.
Leni počkala na příhodnou chvíli až nikdo z dospělých nebude doma a potichu vyběhla dřevěných půdních schodech.Ano kufřík zde opravdu byl ,ale na něm byl nápis Alena Sýkorová ne Leni Freiwald.Kufřík nebyl zamčený ,ale Leni aniž by jej otevřela tušila ,co v kufříku bude.A po otevření kufříku zde našla malé bílé ponožky a panenku.Leni začala cítit znovu pocit beznaděje a nejistoty ,,Copak jsem opravdu cizí?" .Tato otázka jí ležela v hlavě......
Blížily se Vánoce a ve škole měla být mikulášská besídka.Místo dárečků si děti rozdávali pouze lístečky s přáníčky.Leni napsala každému jedno,aby nikomu nebylo líto ,že žádné nedostal.Leni však dostala jedno ,které jí naprosto zarazilo.V tom psaníčku stálo:,,Ty nejsi Němka ty si československý parchant.".Pro Leni se zhroutil celý svět ,stalo se to čeho se nejvíce bála.Jsem cizí ,jsem cizí.....................opakovala si Leni stále dokola .Leni od té doby nic nezajímalo a ani ve škole se nesnažila.Bylo jí naprosto všechno jedno.
Byl Leden a Leni byla sáňkovat.Jedna dívka Leni půjčila své sáně.Leni však ze saní srazil muž v zeleném obleku.Byl to Američan.Dívky vedly s neznámým Američanem krátký rozhovor.Leni Američanovi řekla ,že není Němka,ale Čechoslovenka a že by chtěla domů.Američan se zamyslel a zeptal se jestli má rodiče.Leni odpověděla ,že má maminku.Američan Leni slíbil,že ji dopraví zpět do Československa a řekl,že se další den mají sejít zde na tomto místě.Americký voják opravdu vyjednal na úřadě pro děti,které byly postiženy válkou stejně jako Leni.Druhý den ráno se opravdu sešli a matce Leni přišla obsílka z tohoto úřadu.Paní Freiwald se dostavila na minutu přesně ,ale Leni v databázi postrádaných dědí nebyla.Leni byla velice smutná a voják se zeptal ,jestli má známého v Československu.Leni odpověděla ,že ano a společně napsaly Erně Synkové dopis.Za necelý měsíc přišla konečně tak dlouho očekávaná odpověď.Opravdu je postrádaná a má maminku.Netrvalo dlouho a na malou Leni čekala cesta domů do Československa.Na nádraží se s ní přišli rozloučit jen Pan učitel a ten americký voják.Za necelou hodinu již byly na místě na nádraží čekala paní v dlouhé květované sukni.Leni se rozběhla a padla té paní do otevřené náruče.,,Maminko moje!"volala Leni v duchu ,protože ta slova neuměla vyslovit ve svém rodném jazyce v Češtině....

16.výběh-ČEJKA CHOCHOLATÁ

30. června 2006 v 22:22 | werc |  .::Mini ZOO::.

Čejka chocholatá

(Vanellus vanellus)

A - Northern lapwing
N - Kiebitz

Třída: ptáci, Řád: dlouhokřídlí, Čeleď: kulíkovití

Zeměpisné rozšíření: Evropa, střední Asie po Dálný východ, severní Afrika
vyhledávání: Afrika, Evropa, Asie
Biotop: Otevřená krajina - louky, pastviny, pole, pobřeží.
vyhledávání: travnaté území
Potrava: Bezobratlí, hlavně žížaly a hmyz.
vyhledávání: bezobratlí
Rozměry: Délka 28-32 cm, rozpětí křídel 82-87 cm, hmotnost 128-330 g.
Rozmnožování: Hnízdo je mělká jamka v trávě. Samice snáší nejčastěji 4 vejce. Doba inkubace činí 21-28 dní.
Věk: až 12 let
Zajímavosti: Během toku provádí samec nápadné svatební lety, doprovázené táhlým pronikavým voláním. V době hnízdění žije v párech, mimo ni v různě početných hejnech. Naše čejky jsou tažné, přilétají již v únoru.
Kde ho najdete: v průchozí voliéře Delta

Fotogalerie
Čejka chocholatá
Čejka chocholatá
Zdroj: http://zoopraha.cz Opravdu krásné určitě se tam podívejte

15.výběh-VEVERKA KAPSKÁ

30. června 2006 v 22:20 | werc |  .::Mini ZOO::.

Veverka kapská

(Xerus inauris)

A - Cape grounf squrrel
N - Afrikanische Borstenhornchen

Třída: savci, Řád: hlodavci, Čeleď: veverkovití

Zeměpisné rozšíření: jižní Afrika
vyhledávání: Afrika
Biotop: suché savany a polopouště
vyhledávání: poušť a polopoušť, travnaté území
Potrava: pupeny, hlízy, semena, hmyz, vejce
vyhledávání: rostliny i živočichové
Rozměry: délka těla 22,5-26 cm, délka ocasu 20-25 cm, výška v kohoutku ?, hmotnost 0,7-1 kg
Rozmnožování: Samice je březí 25-28 dní a rodí 1-6 mládat, která jsou zpočátku holá a tráví první dny života v podzemní noře.
Věk: až 6 let
Zajímavosti: Veverky žijí v početných koloniích. Budují soustavu nor, do kterých se uchylují na noc nebo při nebezpečí. Rády se sluní. Při tom panáčkují a ocas mají volně natažený na zemi. Cítí-li se ohrožené, překlápějí ocas nad hlavu.
Kde ho najdete: v pavilonu Afrika zblízka

Fotogalerie
Veverka kapská
Veverka kapská

Veverka kapská
Zdroj: http://zoopraha.cz Opravdu krásné určitě se tam podívejte

Veverka kapská

14.výběh-JAGUÁR

30. června 2006 v 22:19 | werc |  .::Mini ZOO::.

Jaguár

(Panthera onca)

A - Jaguar
N - Jaguar

Třída: savci, Řád: šelmy, Čeleď: kočkovití

Zeměpisné rozšíření: Jižní a Střední Amerika
vyhledávání: Jižní Amerika
Biotop: tropické lesy a křovinaté pampy kolem řek a jezer
vyhledávání: travnaté území, tropický les
Potrava: savci do velikosti tapíra, i krokodýli, ryby
vyhledávání: živá kořist
Rozměry: délka těla 110-180 cm, délka ocasu 45-55 cm, výška v kohoutku 64-76 cm, hmotnost 60-120 kg
Rozmnožování: Samice je březí 93-105 dní a rodí 1-4 mláďata, o která pečuje sama.
Věk: 15-20 let
Zajímavosti: Je největší kočkovitou šelmou v Jižní Americe. Výborně šplhá po stromech a plave. Typická je jeho kresba srsti s tmavými rozetami a 1-2 tečkami ve vnitřním dvůrku. Někteří jedinci mají nadměrné množství melaninu v srsti, takže vypadají celí černí. Je zařazen na listinu ohrožených druhů IUCN.
Kde ho najdete: v pavilonu kočkovitých šelem

Fotogalerie
Jaguarundi
Jaguarundi

Jaguár
Jaguár

Jaguár
Jaguár
Zdroj: http://zoopraha.cz Opravdu krásné určitě se tam podívejte